TROCHU HISTORIE

24. června 1886 ustavena „Tělocvičná jednota Sokol v Dobrušce“ (26. srpna 1886 zapsána do spolkového rejstříku)

      Dobruška roku 1886 je venkovské město, živící se převážně obchodem, zemědělstvím a řemesly, má 428 domů a 3 036 obyvatel. Otázka založení sokolské jednoty zde začíná být velice aktuální. O prvním pokusu, směřujícím k realizaci této myšlenky, se dozvídáme z časopisu Sokol:

„Bylo to dne 15. června t. r., když vznikla u několika bratří z kruhu našeho, vřelých a upřímných to přátel Sokolstva Českého, myšlenka založiti v městě našem jednotu Sokol. Ačkoliv myšlénka sokolská netěšila se u nás valné přízni, předce tentokrát zdařilo se dílo toto a sešlo se více přátel, kteří společně k jednomu cíli pracovali. “Přípravný výbor vydal dne  20. června „Provolání“, které vybízelo ke vstupu do nově se tvořící sokolské jednoty (podepsalo 26 mužů). Na den 24. června 1886 byla svolána valná hromada na níž byla za účasti čtyřiadvaceti zájemců „Tělocvičná jednota Sokol v Dobrušce“ ustavena. Je zajímavé, že kronika opočenského Sokola uvádí, že výletu do Rozkoše dne 9. srpna 1885 (tedy o rok dříve) se zúčastnila i dobrušská sokolská jednota.

     Za účasti starosty města Karla Šarfa byl přečten a po připomínkách připraven k odeslání na místodržitelství ke chválení návrh stanov. Stanovy (§1) říkají: „Cílem jednoty jest, aby se tělocvik pěstoval společným cvičením, společnými výlety a šermováním. V jednotě též zpěv, střelba do terče a plování se pěstuje. K oživení ducha společenského slouží přednášky a rozpravy o věcech tělocvičných a poučných, jakož i společenské zábavy, výlety, vycházky, výstavy a schůze.“

     Ustavující valná hromada zvolila do čela nové jednoty aklamací tyto funkcionáře: prvním starostou se stal Josef Vondra – obchodník, náměstkem starosty Josef Archleb – továrník, náčelníkem Jan Hejcman – hostinský a advokátní písař, jednatelem František Moravec – učitel a pokladníkem Josef Krulich – učitel. Ihned po odeslání stanov zahájila jednota činnost. Její členové cvičili dvakrát týdně v sále hostince Bedřicha Petra „U Slunce“ (čp. 11) až do roku 1891, kdy hostinec změnil majitele i název na „U Sokola“. Cvičení se skládalo převážně z prostných a pořadových, pochodů, skoků a zápasu, protože zpočátku nebylo tělocvičné nářadí. Bezplatné propůjčení cvičební místnosti na dobu pěti let však skýtalo možnost jeho postupného získání.

     Dne 29. července 1886 však okresní hejtmanství v Novém Městě nad Metují oznámilo Josefu Vondrovi (býv. cvičiteli vídeňského Sokola) že c. k. místodržitelství výnosem ze dne 22. července stanovy spolku neschválilo, protože v nich chybí pasáž o právech členů čestných a přispívajících. Stanovy byly proto urychleně doplněny a dne 4. srpna 1886 znovu zadány ke schválení. Potvrzené stanovy se do Dobrušky znovu vrátily s datem 26. srpna 1886 a tímto dnem byla Tělocvičná jednota Sokol v Dobrušce zapsána do spolkového rejstříku.

     Dopisem ze dne 8. září 1886 se za činné členy přihlásilo 18 hudebníků Šenkýřovy Valské kapely, čímž jednota získala výbornou hudbu ke svým zábavám, výletům a veřejným cvičením.

 19. září 1886 První veřejné vystoupení jednoty – slavnost založení spolku

     Dobrušské veřejnosti byly předvedeny cviky na hrazdě a koni, cvičení prostná, skok do dálky a sokolské reje.

     Valná hromada, konaná dne 28. října 1886, přednesla hodnocení dosavadní krátké činnosti: “Vzdor mnohým ústrkům byla zde zřízena mladistvá jednota naše, která má býti baštou, aby na prvním místě vzdorovala příboji vln nepřátelských a na nás dorážejících (míněno němectví, pozn. autora). Ačkoliv nemůže se náš mladistvý Sokol ve všem rovnati bratrským jednotám již vycvičeným, přece podal důkaz, že schopen jest úplně života a že má dosti síly a vytrvalosti.

Ačkoliv jednota na počátku žádného hotového jmění neměla, dnes již s radostí můžeme pohlédnout na dokonalé zařízení tělocvičny naší“. Na závěr bylo usneseno, aby jednota přistoupila k sokolské župě Podkrkonošské se sídlem v České Skalici.

     Sokol dostává také výletní prapor od Čtenářské besedy Mutina, která na jeho pořízení věnovala výtěžek domácí zábavy.

 5. září 1886 v Červeném Kostelci I. župní slet

     O tom, jak se jednota během půl roku rozrostla, svědčí skutečnost, že koncem roku 1886 již měla jednoho zakládajícího (stal se jím ten, kdo na věčné časy složil zápisné 10 zlatých), 46 činných a 68 přispívajících členů. Přes zimu se cvičí pouze 1 x týdně (ve čtvrtek), ale udržuje se spolkový život a jednota na louce mlynáře Čížka u Zastavilky buduje kluziště. Je patrný vzestup činnosti, jednota zakupuje bradla, zajíždí na župní cvičení, pořádá výlety, účastní se slavností založení okolních jednot a svěcení jejich praporů, navštěvuje hasičské župní sjezdy (např. 19. srpna 1888 v Rychnově nad Kněžnou) a tak udržuje dobré vztahy mezi sokolstvem a hasičstvem. Pořádá také plesy, šibřinky a věnečky, z jejichž výtěžku zakupuje tělocvičné nářadí a náčiní. Byl také přijat návrh, aby „…členové oslovovali se v sokolovně Ty a bratře, s názvy těmi, aby se však mimo sokolovnu, tedy v životě veřejném zbytečně neplýtvalo“.

      Období konce 80. let je v Dobrušce ve znamení vzájemného souladu a shody mezi členstvem Sokola na jedné a hasičským sborem, Čtenářskou besedou, Vlastou a Dobrošem na druhé straně. V Sokole se však začínají objevovat náznaky něčeho, co lze posuzovat jako neklamnou předzvěst, že v dohledné době nastoupí do popředí místo národní jednoty postupná diferenciace společnosti. V této době následkem osobních sporů tělocvičná činnost upadá. Před výborem stál úkol zaktivizovat členstvo, protože bylo rozhodnuto konat u příležitosti okresní hospodářské a průmyslové výstavy sokolský sjezd s veřejným cvičením.

     Sjezdem získala sokolská myšlenka na Dobrušsku a jednota se v srpnu příštího roku usnáší zavést každý týden v sobotu večer cvičení žactva (za poplatek 10 kr. měsíčně). V září 1890 již cvičení navštěvuje 15 žáků, kteří do konce cvičebního období (18. listopadu) cvičili třináctkrát. V příštím roce však již cvičení žactva z neznámých důvodů obnoveno nebylo. Tento první pokus však svědčí o tom, že nebyla podceněna potřeba vychovat vlastní dorost. Ke konci roku 1890 byla také založena sokolská knihovna se 40 svazky.

 3. září 1893 uspořádání 8. župního sletu sokolské župy Podkrkonošské

     Bylo to vyvrcholením prvního období činnosti Sokola v Dobrušce. Nad sletem převzala záštitu městská rada. O místě konání bylo rozhodnuto již na župní valné hromadě v červenci 1892. Dobruška byla vybrána proto, že bylo třeba propagovat sokolství v oblasti tehdy poněmčených Orlických hor, jichž je město přirozeným spádovým centrem. Župního sletu se 14 družstvy zúčastnilo dvanáct sokolských jednot (238 členů, 102 cvičících), která v městském parku předvedla prostná a nářaďová cvičení, hry a různosti. Dobrušské družstvo dobylo čestné ceny.

          V souvislosti s dostavbou nové budovy měšťanských škol v Dobrušce (otevřeny 8. září 1893), podala sokolská jednota dne 29. září téhož roku žádost místní školní radě, aby jí bylo povoleno cvičit třikrát týdně od 8 do 9 hodin večer v nové školní tělocvičně. Přes to, že jednota cvičila na tehdejší dobu v moderní tělocvičně, projevují se tendence, směřující k vybudování vlastní sokolovny. První akcí k uskutečnění tohoto cíle bylo zhotovení pokladniček, do nichž se vybíralo na spolkových schůzích a zábavách. V roce 1896 byl pak u Občanské záložny založen základní fond pro stavbu sokolovny.

5. srpna 1894 slavnostně rozvinut Sokolský prapor

  Sokol počátkem 20. století (1900 – 1914)

      Byl ustaven sedmičlenný sbor pro zbudování vlastní tělocvičny. 

      V této době se zlepšil finanční stav a snahy o postavení vlastní tělocvičny již vykrystalizovaly natolik, že v roce 1903 jednota zakupuje vlastní pozemek v Opočenské ulici, ustavuje stavební odbor a zakládá Družstvo pro výstavbu tělocvičny jako samostatný spolek. Začíná horečná činnost, jak sehnat finanční hotovost na zahájení stavby. Píše se zámožnějším rodákům o příspěvek, jednota vydává ve prospěch stavby tělocvičny spis člena svého výboru JUDr. Alfréda Rudolfa „J. A. Komenský“, hraje se loutkové divadlo, vydávají se pohlednice, malý příjem plyne z plesů a věnečků, vybírá se na kluzišti a sokolská zahrada je prozatím pronajata městu.

      Začínají se projevovat první výsledky cvičení žactva. Ředitelství obecných a měšťanských škol ve spolupráci se Sokolem uspořádalo dne 30.června 1905 první prázdninové tělocvičné vystoupení školních dětí. Tradice spolupráce sokolské jednoty a škol je nepřetržitá již od roku 1899, kdy byl dne 9. července uspořádán dětský den“.. pro všechny děti bez rozdílu s úplným pohoštěním a veškerou zábavu v městských sadech“.

      Dne 23. února 1907 byl ustaven dramatický odbor, který převzal funkci Ochotnického spolku, který se rozešel. Zásluhou sl. Zachové z Prahy a učitelky Heleny Tiché byl po změně stanov po minulých třech nezdařených pokusech dne 19. února 1908 založen ženský odbor Sokola. 

      Aby byli získáni noví členové, je v roce 1911 (21.3.) podán návrh na založení sportovního odboru. Měla to být protiváha nově ustavené Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ), tělocvičného odboru Orel a počátků fotbalu (kopané) ve městě.

      Vyvrcholením předválečné činnosti bylo uspořádání již druhého župního sletu  v Dobrušce, pouhých 14 dní před vypuknutím I. Světové války. Slet se konal za velké účasti cvičících (64 jednot) a diváků dne 12. července 1914 na pozemku Jana Buriana u nádraží. Ke sletu byl vydán i první průvodce Dobruškou, seznamující čtenáře s dějinami města, popisující jeho památky a prvně přinášející i trasy výletů do okolí města i do Orlických hor.

  Tělovýchova za I. světové války (1914 – 1918 )

       Světová válka poškodila slibně se rozvíjející tělovýchovu ve městě. Jednoty se snažily i přes podstatný úbytek členstva pokračovat dále v činnosti.

     23. listopadu 1915 byla tělocvičná jednota Sokol rozpuštěna ČOS pro „bratrské smýšlení k Rusku a Srbsku“. Starosta jednoty Josef Petřík proto svolal výbor jednoty naposledy dne 16.ledna 1916, když před tím učinil opatření, aby zachránil sokolské jmění v částce asi 15 000 korun před konfiskací. Perzekuce pokračovala zákazem nošení sokolských krojů a odznaků, přerušením členství u narukovaných, nepovolováním tělocvičných a zábavných podniků, konfiskací sokolských jednot, zákazem cvičení žactva atd. Sokolská jednota však oficiálně rozpuštěna nebyla, v činnosti pokračovaly ženy.

  Rozmach tělovýchovy a sportu v Československé republice (1918 – 1938)

     Očekávanou státní svobodu přinesl až 28. říjen 1918. V Dobrušce byla oficiálně vyhlášena státní samostatnost až o den později, dne 29. října 1918. Pamětní kniha města uvádí, že Sokol v Dobrušce převzal dozor nad dráhou a poštou. Náčelníci jednot měli svolat členstvo a zorganizovat je v Národní obrany obcí. Na základě společné dohody mezi ČOS, Svazem DTJ, Svazem čs.studentstva a Českou obcí střeleckou postupně z útvarů Národní obrany vznikaly pluky Stráže svobody.

     V Dobrušce se zatím již 3. listopadu 1918 sešel výbor Sokola, aby znovu uvedl jednotu do práce. Ve strážní službě již od 1. listopadu působilo ze sokolských řad 21 členů. Na radnici byla zřízena kancelář, kde se byli povinni hlásit vojáci, přicházející z fronty.

     Stavební odbor podnikl v roce 1920 tzv. „americkou akci“, která spočívala v rozesílání žádostí o podporu po všech amerických sokolských jednotách. Byla zasílána knížka symbolických „cihel“ s prosbou o rozprodání mezi členy (blok za 10 dolarů). Doprovodný leták líčil těžkosti jednoty a poukazoval na potřebu stavby. Další zdroj příjmů byl spojen se získáním kinematografické licence. S promítáním se začalo 7. května 1921 v pavilonu městských sadů pod názvem Kino Sokol. Znovu začíná kulturní a vzdělavatelská činnost, rozšiřuje se knihovna, kolportuje sokolský tisk, pořádají přednášky, besedy, od roku 1921 se hraje pro děti loutkové divadlo, jednota je spolupořadatelem většiny oslav a slavností ve městě, iniciátorem zasazení „lípy svobody“ dne 27. 10. 1919. Nákladem Sokola je 31. července 1921 slavnostně odhalena na domě čp.17 za přítomnosti čestného občana Dobrušky Mistra Aloise Jiráska a předsedy Klubu čs. turistů a člena MOV (v letech 1894 – 1943) dr. Jiřího Gutha-Jarkovského pamětní deska dobrušskému rodáku Fr. Vl. Hekovi (Věkovi).

      20. června 1926 byl slavnostně položen základní kámen. Stavba byla prováděna ve vlastní režii dle plánů prof. arch. Jana Kotěry, které upravil jeho spolupracovník a žák architekt Ladislav Machoň z Prahy. Po ročním obětavém snažení za velice obtížných podmínek byla dne 19. června 1927  moderní budova sokolovny slavnostně otevřena.

... pokračování se připravuje....

  Podle publikace od Josefa Ptáčka: Stodvacet let Sokola v Dobrušce (1886 - 2006) z r. 2006